P1240283

Letos jsme v termínu od pátku 19. do neděle 21.června jeli na druhý ročník KakaoVody. Stejně jako vloni nás bylo jako kobylek, a proto náš kulturní atašé Petr udělal jasný itinerář všeho, co nás v průběhu víkendu mělo potkat. Jako vždy byla příprava maximální, řekněme slovy klasika „epesní“ a Petr nic neponechal náhodě. Jen bych zkusil navrhnout, abychom na třetí ročník udělali větší fondy a mohli pak uplatit minimálně Meteopress, nebo někoho z předpovědi počasí, aby nám vyšlo trochu lepší počásko.

Plánované formace

Prostě mi to nedá a musím to sem dát. Petr připravil nákresy formací osádek lodí, které s námi chtěl secvičit přímo na řece a ve vítězné šipkové formaci i dojet na Zrcadlovou Kozu. No nezadařilo se, ale jako slušivá inspirace do budoucna jednoznačně. Ještě bych vyzkoušel jednu formaci a to ŽELVU, jako římani. Myslím, že to by pak byl maximální majstrštych :) Tady to je:

voda-formace

Nevím, jak vám, ale mě to připadá jako kosmická loď Enterprise ze StarTreku. Už to vidím, jak příští rok zazní na řece povel „Enterprise“ a začneme před zraky nevěřících vodáků šikovat formaci. Vzedmou se vlny a formace pohltí vše kolem. Vysuneme záložní pádla, nasadíme roubíky do úst a zařadíme první světelnou rychlost. Na to nám nic menšího než Dunaj asi stačit nebude :)

Sraz v pátek od šesti na Zrcadlovce

Jako vloni  jsme se všichni srazili a rozložili své stany na Zrcadlové Koze. Počasí nám ještě přálo, ale už začínala k večeru pěkná zima. Pomalu jsme se všichni srazili a vybudovali stanový tábor. Oproti loňsku, kdy jsme jasně svým „zpěvořevem“ deklasovali kemp, jsme byli letos v menšině. Čekala tu na nás svatba o cca 200 kusech, takže to na Zrcadlovce slušně žilo po celou dobu.

20150620_192455

Večer jsme si udělali parádní. Táborák, kytara, Petrův zpěv. A Rohozec. Co chcete víc? Prostě pohoda.

20150619_220500_LLS

V sobotu ráno odchod na Dlaskův statek…

Ano, nezdá se vám to. I já se při psaní tohoto článku držím Petrových instrukcí :) Péťo, to jsem sem prostě musel dát :)

Po snídani alá švédský stůl, několika epesních presíčkách a prvním letošním melounu jsme již za drobného mrholení vyrazili pěšky na Dlaskův statek, kde na nás čekaly naše první stroje. Koloběžky. Byl pro nás připravený slušný vozový park.

P1240280

Ještě nezbytné kafíčko na startu, bez toho dámy ani ránu. Co kdyby nás přepadla nějaká slota a vy si pak při vlně tsunami říkaly, že já si nedala to svoje poslední kafíčko :) Tak honem honem, dopít, nakopnout kolobrndy a tradá.

P1240271

Cesta ubíhala stejně jako vloni rychle, jen to počasí nám moc nepřálo a občas slušně pršelo. A jelikož jsem byl v poslední skupince, která měla dva malé caparty na cestě, tak jsme měli čas se krásně kochat okolím a cestu si jaksepatří vychutnat. Dali jsme cestou několik „ahojů“ z mostu vodákům na řece a už jsme najednou nechali celou „Greenway Jizera“ za sebou a stáli před Boučkovým statkem v Malé Skále.

20150620_100323

P1240286

Linula se k nám vůně našich řízečků a tak jsme vběhli do hospůdky a začali likvidovat připravenou krmi.

P1240294

Malinovka tekla proudem, řízky prskaly z plotny až ke třetímu stolu, čokoláda byla ta nějčokoládovější a svíčková minimálně z pěti kostelních svíček. A to kafíčko. Zahradníci se předvedli jako znalci kafe a udělali nám přednášku na téma Káva. Díky nim už dnes vím, co je to Caffé Macchiato, Freddo, Lungo nebo Corretto. Díky.

IMG_20150620_103531

Organismus nás dospělých po tak dobrém obídku očekával jediné. Spánek, útlum, zasloužený restart. S Petrem jsme měli takovou hříšnou myšlenku, že si vlezeme na pec, kterou v hospůdce mají. Zalezli bychom do peřin k plyšákovi méďovi a prostě vytuhli. Třeba by si nás nikdo nevšimnul. Venku stejně lilo, tak co. Bohužel. Měli jsme s sebou stvoření, kterým se říká děti, a na ty přirozené přírodní zákony neplatily. Popadly kolobrndy a dělali tam na zahradě u statku různá salta, výkruty, kotrmelce, skoky do dálky, drifting a podobný vylomeniny a jako, kdy už pojedeme tu řeku. Však ono na ně taky jednou dojde, až je budou jejich malí démoni  tahat z hospody. Peklo :)

Vylezli jsme teda ze statku jako terminátor s ustřelenejma nohama, stoupli si na koloběžky a doplazili se do Žluté plovárny pod Malou Skálou.

Prší, neprší, voda, nevoda

IMG_20150620_123655

Tady se musím všem čtenářům omluvit, ale na chvíli končí obrazová dokumentace. Jelikož pršelo jak blázen, tak nikdo nechtěl vytahovat mobil nebo foťák. Oproti loňsku doprovodné vozidlo „SOS Renata Servis“ nebylo k dispozici a tudíž všechny mobily a foťáky byly hluboko zavřené v barelech. Jen Vilda tu a tam kouknul na čas na hermeticky uzavřený mobil, ale to bylo vše.

Stáli jsme na Plovárně pod střechou a koukali na neprostupnou bariéru padající vody. Ladily všechny možné iRadary, Aladiny, Nory apod. Začínala se nás zmocňovat zlá předtucha, že možná letos nás voda nečeká. Po několika lidových hlasování zda jet či nejet se přeci jenom objevila kapička naděje. Padala sama, mezi vodopádem deště a volala na nás, podívejte se vždyť už skoro neprší :) No mezi námi, chcalo jako prase, ale řekli jsme si, že nejsme z cukru a šli na to.

A hle chvíli slunko :) Nafasovali jsme vybavení, někteří z nás sjeli šlajsnu, nalodili se podle osádek a kajakáři zapíchli svá pádla poprvé do vody a jelo se. Vody, stejně jako vloni, moc nebylo, ale docela to šlo. Několikahodinovou řeku bych popsal několika postřehy:

  • lilo a pak zas ne
  • nelilo a pak zas jo
  • chvíli v triku a chvíli v zimních bundách
  • nějakej ten hysteráček na straně dětí (čti hysteráček ze slova „histera“, neboli Historicky Teatrální Radost, lidově Panika :)
  • nějakej ten hysteráček na straně dospělejch
  • musím ocenit kajakáře, byl to boj, ale dali jste to :)
  • háčci ohlásili všechny šutry, teda skoro všechny (viď Gábi)
  • předhonili jsme řadu ztroskotajivších vodáků
  • děti pádlovali jako o život, někteří alespoň chvilku
  • neztratili jsme žádnou posádku
  • bohužel nebyla plánovaná formace „Enterprise“ (snad příště na Dunaji)
  • a co byste řekli Kakao, už jsme byli na Zrcadlové Koze

Pak už jen vybalit barely, posbírat z lodi své zničené kosti a odvézt lodi zpět.

P1240315

P1240312

U Dlaskova statku jsme se rozloučili s osádkou Jára, Martin a spol., museli jet zpět domů a při té příležitosti vyzkoušeli pohodlí místního bufetu. Vždyť pršelo, něbylo možné jít do tábořiště :) Cestou zpátky jsme se, my chlapi, rozhodli, že půjdeme přes hráz – zkratkou. Musel na nás být skvělej pohled, jak se postarožní mátohy plazí po padesátimetrové hrázi, šnečím pochodem, aby nám neuklouzla noha. Ale na konci jsme měli ze zdolání hřebene hráze radost jako malí haranti :)

A co v podvečer? Buřtíky

V kempu jsme si pak na ohni udělali buřty od pana Klepiše na všechny možné způsoby, chobotnice, ježky, špízy s Dědkovým špekem apod. Občas nám zapršelo, ale to k této výpravě už patřilo. Nakonec plní až k prasknutí jsme se pomalu probojovali až k večeru, „zahnali“ děti do stanů a někteří v hospodě a nakonec i všichni u ohně, jsme měli pěkný večer.

IMG_20150619_214509

Nedělní návštěva jeskyně Postojná

Jako vloni jsme se těšili na průzkum jeskyně a tak jsme po snídani složili ležení a dle domluvy jsme dorazili autama do Klokočí a odtud pěšky do cílové destinace Postojná.

DSC01126

Cesta to byla strmá a pro některé z nás snad nekonečná. Ale nakonec jsme se vydrápali skalním průsekem až nahoru a tam začaly borůvkové orgie. Něco jako, kdo nesbírá s námi, sbírá proti nám, aneb kdo nemá modrý jazyk, jako by nebyl. A hurá cestou necestou do jeskyně.

IMG_20150621_115320

Zvládli jsme také odlovit jednu kešku, pro kterou se musel Péťa přímo „prosoukat“.

A za přihlížení našich mamin…

DSC01135

… jsme nakonec provedli důkladný průzkum jeskyně Postojná. Škoda, že jsme tam nenašli tu kešku, která tam měla být. No snad příště.

IMG_20150621_130625

DSC01143

Pak oběd a hurá domů :)

A co snad říct na závěr slovy klasika?

No bylo to jako vostrý, že jo? :D

P1240319

Standa