IMG_2875j

Založit skvělou tradici Hanami v Kakau vymyslel Láďa. Seděli jsme tak jednou po tréninku u pivka a Láďa nám začal vyprávět o tom, jak v Japonsku slaví na přelomu března a dubna svátek Hanami formou pikniku. A jelikož máme takové akce rádi, začalo nám to s Petrem slušně v hlavě šrotovat.

A co nám o Hanami praví všemoudrá paní Wikipedie?

Hanami (花見) je japonský svátek. Odehrává se koncem března a začátkem dubna v době, kdy začínají kvést třešně. Podstatou svátku je těšit se z pohledu na rozkvetlé sakury (třešně), nebo méně často ume (švestky). Jedná se o velmi oblíbený svátek, jenž se slaví v celém Japonsku. Lidé se navzájem navštěvují a setkávají se se svými přáteli či s rodinnými příslušníky v parcích. V parku se konají oslavy, lidé zpívají, jedí různá jídla a vypráví si historky. Během oslav se pojídají tradiční japonská jídla, někteří lidé pijí i rýžové víno saké. Jde o formu pikniku.

A my jsme takový krásný piknik pod sakurami prožili a bylo to nádherné. Takový pohodový den jsem už dlouho nezažil. A co víc, prožili jsme ho s přáteli.

IMG_2920

A jelikož romantika spojená s kvetoucími sakurami a české líbání pod rozkvetlými stromy nám tak šly prostě dohromady, byl termín pro historicky první (letošní) Hanami jasně daný. 1. květen. Svátek práce. To dá rozum :) A kde jinde, než v Japonské zahradě v Botanické zahradě v Praze v Tróji.

Omlouvám se ještě všem Hanamistům, pokud se v článku na fotkách zatím neuvidí. Postupně budu doplňovat o další. Mám nyní fotky své a výběr od Járy, ale fotili jsme všichni, tak výsledná fotogalerie může být hodně slušná :)

Severní parkoviště v deset

To by nebyl Kultůra, kdyby vše nenaplánoval do všech detailů. Všichni jsme obdrželi detailní propozice, vč. rozkreslené mapy, abychom nezabloudili. Povel zněl jasně. V 10 hodin na severním parkovišti. Nikdo nesmí minout !

image001

A tak jsme se v hojném počtu potkali na parkovišti. Auto za autem. Kimono za kimonem. Gejša za gejšou. Občas vysvitlo i sluníčko, tak nám už k úsměvu nic nechybělo. Takže poslední dopřevlíknout do „dress code“ a hurá k pokladnám.

Paní pokladní z nás byla slušně hotová. Jelikož jsme si před její registrační pokladnou začali přehazovat děti tak, aby nám vyšla optimální cena pro rodinné vstupné do Botanické zahrady. Někomu dítě ubylo, někomu přibylo. Dokonce i našim hrdličkám Ondrovi s Bóďou najednou naskočilo skóre 2 dospělí a 2 děti. Prostě rychlovka :) Kdo umí, umí.

IMG_2723j

Pak nás čekala kilometrová cesta horní zahradou, přes déšť sakurových lístků, kolem jezírka pulců, přes les menhirů, s výhledem u plechových velbloudů, až po kaskadérský běh k aleji houpaček. A jelikož rozkvetlých sakur a jiných kvetoucích stromů je samozřejmě Botanická plná, začali někteří nedočkavci rozdávat pusy svým drahým polovičkám již v předstihu. Trénink je trénink. Jako v dojo. Cesta nám rychle uběhla a až na několik lehce umazaných kimon, jsme vše ve zdraví přežili a konečně jsme dorazili na místo určení. K louce u Japonské zahrady.

IMG_2733j

Tam už jsme měli vyhrazenou louku se stanem, kde se před námi měl odehrát domluvený čajový obřad. Co většinu z nás zaujalo, byly i dvě ToiToiky. Ideální pozice, hned vedle naší louky. Sice jsme je chtěli hned zabrat jen pro sebe :) Ale to by nám asi neprošlo.

Samuraj Šaman je konečně tady

Poposedali jsme si všichni u stanu a čekali. Pořád nám někdo chyběl. Ano. Červené kimono, které by ohlašovalo příchod našeho trenéra a kamaráda Ládi. A najednou tu byl. Jako vstup na scénu excelentní. To nemělo chybu.

IMG_2703

A hned to začalo. Prapor Kakaa zavlál, Sakury zaševelily a začal trénink. Paní Adamčáková, která byla právě v lehkém rozjímání nad účinností esencí čaje Puer a jeho bezchybnou přípravou, byla rozvrkočena natolik, že nevěděla jestli budeme čajovat nebo trénovat. Oboje přeci, to dá rozum :)

IMG_2700

Děti nastoupily jako při tréninku. Šaman Láďa nechal nastoupit bojovou jednotku a přitom začal vytahovat z podrukávu dárečky.

IMG_2784j

A co to za krásné zabalené dárečky Láďa všem dětem rozdal? No přeci suprovou čelenku. Vyfotím a přidám. A co děti? Pamatujete si, co je na čelence napsáno?

A naši milí karatisti zacvičili nejkvětnatější a nejchutnější katu na světě. Tzv. Hanami Kakao katu. Není popsaná nikde v žádné knize, neučí se v žádném dojo na světě. Když jí cvičíte, cítíte vítr na tváři, mísí se vám vůně sakur s kakaem. Prostě laskomina, mňamka.

IMG_2724

A …. Dospěláci. Teď kápněte božskou. Že jste si taky ve skrytu duše říkali, „jako tvl. jestli bude chtít Láďa, abysme dělali výkony taky my dospěláci, tak to bude mazec“. Že to tam tak trochu bylo :) No a nakonec děti s čelenkami docvičily, Kakao prapor stále vlál a tak nastal čas na Japonskou zahradu.

Nechali jsme si naše zavazadla na louce u paní Adamčákové, která zatím připravovala pamlsky na čajový obřad a hurá na líbačku do Japonské zahrady.

Japonská zahrada je opravdu nádherná

Určitě doporučuji vidět a projít si jí. Stojí to za to. Jen několik fotek na navození atmošky.

IMG_2744

IMG_2748

Procházku Japonskou zahradou jsme si užili. No a tady už musím zmínit naše Gejši. Jak už jsem psal v příspěvku o KakaoKrejčím Vildovi, běhaly nám po Japonské zahradě hned 3 gejši. Krásná kimona na sobě, kytky a hůlky z číny ve vlasech, outdoor obutí. Nikdo by v nich nehledal nový objev sezóny, ženský kata tým z Kakaa.

20150501_111627

Bíle laděná kůže, hůlky KungPao a orchidee na látkách ladily se sakurami na pozadí… fotografie. Jen Gabča musela neustále vyrovnávat tíhu svých „křídel“, pardón rukávů. Jelikož jako pravá japonská žena si přesunula obsah své kabelky do rukávů a patřičně se u toho za těch několik hanamských hodin zapotila.

IMG_2872j

Až při prohlížení fotek jsem si všiml pamětní desky, u které se naše gejši fotily. Místo spojené s naším prezidentem Václavem Havlem se prostě nabízelo. Kdyby Vašek věděl, jaké „poklady“ se tu jednou u jeho Sakury postaví, řekl by určitě své obligátní „ehm, .. no .. pěkné, že?“. Ano Vašku, pěkné.

A konečně to líbání

No a bylo to tady. Konečně jsme se mohli dle programu líbat. Ne, dělám si srandu. Zahrada a celková pohodová atmosféra vybízela dospěláky ke splnění jednoho z hlavních bodů celého dne a to políbení svého milovaného pod rozkvetlým stromem. Myslím, že jsme to řádně splnili a něco navíc si vzali i „do foroty“. Jen jsme si tak mezi vousy prohodili, no, kdy to asi příjde na ty naše mladý. Njn, čas nezastavíš.

IMG_2770

A když už i náš malej Luky prohlásil, „to jsem zvědavej s kým si tam budu dávat pusu já“, bylo jasný, že i on musí dostat tu svojí pravou pusu.

IMG_2783

A teď si pojďme zahrát hru – Najdi hlavní rozdíl na těchto dvou fotkách?

Ano ti, kdo tipovali, že na jedné fotce se Bóďa dívá dopředu, vyhráli. A tady je máme v plné parádě.

IMG_2803

Určitě nesmím také zapomenout na našeho KakaoKameramana, skvělého Frantu. Alias Brácha. Výborného kamaráda Ládi. Který se ujal role videomana, který vše natáčel a natočil hodně materiálu, který časem zveřejníme i v naší videotéce. Bylo skvělé ho vidět v akci. Byl hned tam a hned tu. Nádherný byl jeho „mobil dance“, když vytvářel na všechna mobilní zařízení účastníků společnou fotku a odhazuje přitom postupně mobily do trávy, jal se mezi nimi tancovat jako mezi kapkami deště. Naštěstí dal to! Bez úhony. Prostě KakaoKameraman.

IMG_2818

A nakonec i nějaké to selfíčko bylo :)

IMG_2872

A pak se čajovalo

Adamčákovi si pro nás připravili ochutnávku asi 8-mi různých čajů. Od nejjemnějších po „drsoně“. Čajmistr pan Adamčák se s tím vším svým nádobíčkem mazlil úplně neskutečně. Bylo vidět, jak ho to opravdu baví a čaj je jeho život. Bavil nás, vyprávěl historii jednotlivých čajů, které jsme ochutnali, čekal naše reakce a hbitě odpovídal. A dal nám ochutnat opravdu to nejlepší. Když už dával při jedné ochutnávce do své velmi cenné konvičky už osmou bambusovou „lžičku“ čaje, který byl sbíraný z jednoho ze tří jedinných matečných keřů svého druhu na světě, jehož cena je opravdu astronomická, pochvalně jsme pomlaskávali.

IMG_2839

A co k tomu říct. Všichni jsme si našli ten svůj oblíbený čaj, který nám prostě sedl. Bylo super sledovat obličeje u těch, kterým zrovna některý čaj moc nevoněl nebo byl natolik silný, že se to prostě „nedalo“. Tady musím asi vyhlásit NejČajovou rodinu, která si vychutnala co nejvíce čajů. A to i včetně dětí. Postupně se dopracovávali až ke stolku pana Adamčáka a zaujali sesličky hned u něho v první řadě. Dali i ty nejdrsnější čaje. Ano byli to Kulhavci. Titul jim patří poprávu. Jak sami říkali, často trénuji, jsou pročajováni až do morku kostí. Opět zde platilo pravidlo, připravení vítězí :)

A ke konci čajování nám Petr Kultůra už slušně létal ze všech těch čajů jak na obláčku, že jsme ho museli chytat,  aby nám nezbořil stan. Vždy někam odlevitoval a vracel  se a vracel.

No a tak jsme si tak čajovali, hráli na louce, povídali, piknikovali a hodiny ubíhaly. A bylo nám pohodově.

IMG_2831

IMG_2857

IMG_3088

Na závěr bych všem hanamistům (a nejen jim) chtěl popřát, aby si svůj kalíšek oblíbeného čaje mohli vždy vypít s těmi, které mají rádi. A tak často, jak to jen půjde. Opravdu jsem si to s vámi všemi moc užil a celý den jsem byl pohodově rozesmátý, jak už jsem dlouho nebyl. Díky všem.

Standa

IMG_3110