Říkal jsem si, že další příspěvek na web (po jeho spuštění 3.2.2015) napíšu až po Ochim, ale tohle musím napsat :)

Včera jsme měli dost netradiční trénink kóhaiů.

Trénink začal víceméně klasicky. Až na to, že mě Máňa „probodávala“ pohledem za to, že jsem o ní na webu napsal, že je menšího vzrůstu a to, že je velká karatistka jsem dal do uvozovek :) Neboj už je to opravené.

Takže Máňa nás klasicky rozehřívala, ruce na pásek a jedeme boky… A najednou se objevila ve dveřích známá to hlava repre trenéra Richarda Růžičky. Lehce nám spadla brada, naše rozlámaná těla si uvědomila, že je asi zle. Za chvíli Růža (doufám, že mu nebude vadit, že ho takhle nazvu) po domluvě s Máňou trénink převzal a už to jelo.

No co k tomu můžu jen říct? Prostě to byl fofr, ladění základních technik na rychlost a super věci do kumite. Pár slušně inkasovaných ran (viď Máňo :). Zpocený kimono a nedopitý pití. Prostě na to pití nebyl čas. Přetáhli jsme to o čtvrt hoďky a nechtělo se nám domů. Díky moc Růžo!